Agent, návod, policejní provokace, předstíraný převod, § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 158c tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 158e tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

14. 2. 2020


O policejní provokaci či nepřípustnou ingerenci policejního orgánu do skutkového děje nemůže jít za situace, kdy policie pouze reaguje na již projevený zájem pachatele uskutečnit trestné jednání (např. nelegální obchod se střelnými zbraněmi a střelivem) a jestliže k tomu policejní orgán případně využije některé aktivity, s nimiž zákon počítá, např. předstíraný převod podle § 158c tr. ř. a použití agenta podle § 158e tr. ř. (viz zejména stanovisko publikované pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí uveřejněné pod č. 2/2015-III. Sb. rozh. tr.).

Povahu nepřípustné provokace pak nemá ani jednání soukromé osoby, k němuž došlo bez podnětu či kontroly policejního orgánu a kterým taková osoba vyvolala spáchání určitého trestného činu jinou osobou. Proto trestní odpovědnost pachatele trestného činu (např. zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 tr. zákoníku) zůstává nedotčena i v případě, že čin spáchal pod vlivem soukromé osoby, která jej naváděla k tomuto činu, podněcovala ho anebo se jinak přičinila o spáchání činu nebo o jeho dokonání (např. tím, že reagovala na zájem pachatele o nákup vojenských zbraní a nabídla mu jejich prodej), avšak sama nejednala z podnětu policejního orgánu ani pod jeho kontrolou. Takovou soukromou osobu by bylo možno postihnout pro trestnou součinnost, zejména pro účastenství ve formě návodu k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jestliže se (hlavní) pachatel alespoň pokusil o trestný čin.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1051/2016, ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1051.2016.1)

Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 21 odst. l a § 265 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a pokusem přečinu porušení mezinárodních sankcí podle § 21 odst. 1 a § 410 odst. 1 tr. zákoníku.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil v celém rozsahu a obviněného zprostil obžaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, na základě kterého Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na podkladě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud věcí znovu zabýval a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Nejvyšší soud, který se danou věcí zabýval podruhé na základě dovolání podaného obviněným, se musel v rozhodnutí vypořádat s otázkou policejní provokace.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 26. 6. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 29/2019) .