Zneužití dominantního postavení; nekalá soutěž, § 2980 zák. č. 89/2012 Sb., § 2984 zák. č. 89/2012 Sb.

23. 3. 2020

Název judikátu:
Zneužití dominantního postavení na trhu výkonem práva duševního vlastnictví

Osoba s dominantním postavením na trhu může své postavení zneužít podle čl. 102 Smlouvy o fungování Evropské unie výkonem práva k ochranné známce, je-li doprovázen výjimečnými okolnostmi, v jejichž důsledku dochází k potlačení soutěže na relevantním trhu.

Označení výrobku jiného soutěžitele údajem „starší generace“ při srovnání se srovnatelným konkurenčním výrobkem označeným údajem „nová generace“ vyvolává u průměrného spotřebitele představu, že první z výrobků je technicky překonaný či zaostalejší; proto je takové označení způsobilé přivodit dotčenému soutěžiteli újmu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 5955/2017, ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.5955.2017.3)

Anotace
Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zdržet se na území Evropské Unie nabízení, dovozu, vývozu, skladování, prodeje a uvádění na trh výrobků označených ochrannými známkami „Fiskars“ a nesoucích čárový výrobkový kód typu UPC – A obsahující 12 číslic, který počíná číslem „0“, po němž následuje trojčíslí „465“ (výrok I), dále povinnost poskytnout žalobcům informace o výrobcích uvedených ve výroku I a o jejích distribučních sítích (výrok II), zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela uvádění, zveřejňování a šíření slovního spojení „starší generace“ ve spojení se sekerami značky Fiskars, a to při reklamě a propagaci svých obchodních aktivit ve vztahu ke spotřebitelům a jiným soutěžitelům (výrok III), zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela uvádění, zveřejňování a šíření údaje o záruční době v délce 7 let ve spojení se sekerami značky Fiskars při reklamě a propagaci svých obchodních aktivit ve vztahu ke spotřebitelům a jiným soutěžitelům (výrok IV), zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VI).

Odvolací soud zamítl návrh žalované na přerušení řízení za účelem položení předběžné otázky SDEU (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV potvrdil, ve výroku III jej změnil tak, že žalovaná je povinna zdržet se uvádění, zveřejňování a šíření slovního spojení „starší generace“ ve spojení se sekerami značky Fiskars při reklamě a propagaci, a ve výrocích V a VI jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Vyšel přitom ze zjištění, že žalobce a) je výrobcem výrobků určených pro domácnost, údržbu domu a zahradu a je výlučným vlastníkem portfolia ochranných známek Společenství „Fiskars“. Žalobce b) patří do skupiny „Fiskars“, zajišťuje pro žalobce a) výrobu, servis, dovoz a distribuci výrobků Fiskars na evropském trhu a je oprávněným uživatelem ochranných známek žalobce a). Žalovaná jako provozovatel maloobchodního řetězce s výrobky a vybavením mimo jiné pro dům a zahradu v postavení soutěžitele žalobců bez souhlasu žalobců inzerovala a nabízela k prodeji originální výrobky označené ochrannými známkami Fiskars, které byly určeny pro trh Severní Ameriky. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil toto jednání žalované jako ilegální paralelní dovoz, který je zásahem do práv k ochranným známkám žalobců. V této souvislosti zamítl návrh žalované na přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru SDEU, zda má v daném případě článek 102 Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU přednost před ochranou proti paralelním dovozům, udržují-li žalobci uměle vysoké ceny v Evropě. Žalovaná svůj návrh učinila v souvislosti s tvrzením, že žalobci svá práva k ochranným známkám zneužívají ve snaze posílit své dominantní postavení a udržet nepřiměřeně vysoké ceny na evropském trhu. Odvolací soud však konstatoval, že není soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem, a že pro položení předběžné otázky nejsou splněny ani další podmínky, „neboť rozhodnutí majitele ochranné známky uvést některé výrobky opatřené těmito ochrannými známkami na trh v členském státě Evropských společenství nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a jiné výrobky na trh mimo tento prostor, nelze ani pojmově zahrnovat pod skutkové podstaty čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie“. Odvolací soud vyšel dále ze zjištění, že v reklamních sděleních žalované byly výrobky žalobců (sekery Fiskars) označovány jako „skvělé sekery starší generace“ a konkurenční sekery Patriot jako „špičkové sekery nové generace“. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že se žalovaná dopustila zlehčování seker Fiskars na úkor seker Patriot, protože toto reklamní sdělení z pohledu průměrného spotřebitele může vyvolat dojem, že značka Fiskars je na ústupu a její místo na trhu má zaujmout značka Patriot. V této souvislosti dodal, že nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že „nelze z reklamy dovodit, že by některý z výrobků byl hodnocen lépe než druhý a že by byla srovnávána kvalita seker Fiskars a Patriot“. Podle odvolacího soudu toto jednání žalované naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 o. z. a rovněž skutkové podstaty zlehčování podle § 2984 o. z.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat s dovolatelem vymezenou otázkou, zda lze výkonem práva duševního vlastnictví zneužít dominantní postavení na trhu podle čl. 102 SFEU (dříve čl. 82 Smlouvy o založení ES, podle číslování platného od 1. 5. 1999, od účinnosti Amsterodamské smlouvy).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 12. 2019, uveřejněno ve sbírce pod č. 26/2020) .