Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 9. září 2020

Bezprávná výhrůžka, Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ], Dohoda o rozvázání pracovního poměru, § 72 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2014, § 551 o. z. ve znění do 29. 12. 2016, § 587 odst. 1 o. z. ve znění do 29. 12. 2016

O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit, nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí. Dovolání se neplatnosti právního jednání ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. je jednostranné právní jednání adresované druhému účastníku právního vztahu, jež vyvolává právní následky od okamžiku, kdy došlo adresátu (§ 570 odst. 1 o. z.). Lze je učinit toliko výslovně; z jeho obsahu musí být patrno, že se jím uplatňuje neplatnost konkrétního právního jednání, a musí v něm být označena vada (nedostatek svobody vůle) dotčeného právního jednání, která způsobila jeho neplatnost, a to včetně vyjádření okolností, v nichž je nedostatek svobody vůle spatřován.

Neplatnost právního jednání nastává s účinky ex tunc (od počátku).

Namítla-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání pro bezprávnou výhrůžku, může být v soudním (nebo jiném) řízení bezprávná výhrůžka posuzována toliko na základě těch okolností, v nichž podle jejího názoru spočívá a které proto ve svém projevu vůle označila.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018)



Promlčení, Přechodná (intertemporální) ustanovení, Náhrada za ztrátu na výdělku, Náhrada škody zaměstnavatelem, § 3036 o. z., § 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění od 01. 01. 2012, § 619 o. z., § 620 odst. 1 o. z., § 629 odst. 1 o. z., § 389 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30. 09. 2015, § 371 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30. 09. 2015, § 271t předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění od 01. 10. 2015, § 271b předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění od 01. 10. 2015

Promlčení práv na jednotlivá plnění vyplývajících z nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu a vzniklých v době po 31. 12. 2013 se řídí ustanoveními § 609-653 o. z., i když k pracovnímu úrazu zaměstnance a vzniku práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti došlo před 1. 1. 2014.

Zaměstnanci, kterému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a který po pracovním úrazu nevykonává pracovní činnost, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a invalidním důchodem pobíraným z téhož důvodu; k výdělku ve výši minimální mzdy se nepřihlíží.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 01. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2341/2019)



Skončení pracovního poměru, Pracovněprávní vztahy, Závazkové vztahy občanskoprávní, § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 27. 02. 2017, § 13 odst. 2 předpisu č. 435/2004 Sb. ve znění do 31. 12. 2006, § 3 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 27. 02. 2017, § 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 27. 02. 2017, § 1a odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 27. 02. 2017, § 74 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 27. 02. 2017, § 213 o. s. ř. ve znění do 27. 02. 2017.

Zaměstnavatelé mohou plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti (stejně jako plnění ostatních úkolů) zajišťovat i jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v základním pracovněprávním vztahu, nejde-li o výkon závislé práce na základě smluv (dohod), jimiž se zakládají jiné než pracovněprávní vztahy.

Právnické a fyzické osoby provozující činnost, při které pořádají umělecká představení, mohou rozhodnout o tom, že činnost dosud zajišťovanou prostřednictvím výkonných umělců zaměstnávaných v základním pracovněprávním vztahu budou nadále zabezpečovat na základě občanskoprávních smluv (dohod) uzavíraných s výkonnými umělci (aniž by šlo o výkon závislé práce), popřípadě s menším počtem zaměstnávaných výkonných umělců při zvýšení počtu těch, kteří u nich působí na občanskoprávním základě. Takové rozhodnutí může mít povahu rozhodnutí o organizačních změnách ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, vzhledem k nimž se zaměstnávaný výkonný umělec stane nadbytečným.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2128/2019)



Pracovní úraz, Náhrada škody zaměstnavatelem, § 375 odst. 1 písm. d) předpisu č. 262/2006 Sb., § 13 obč. zák., § 2959 o. z., § 378 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění od 01. 01. 2012

Odškodnění pozůstalých po zaměstnanci zemřelém v důsledku pracovního úrazu, k němuž došlo po 1. 1. 2012, se posuzuje podle § 378 odst. 1 zák. práce, aniž by bylo možno nárok pozůstalých na náhradu mimořádné nemajetkové újmy nad částku 240.000 Kč hodnotit podle § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. (resp. od 1. 1. 2014 podle § 2959 o. z.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 01. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2018)



Náhrada nemajetkové újmy (o. z.), § 2918 o. z., § 2953 o. z., § 2958 o. z.

Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě vychází z toho, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně.

Moderační (zmírňovací) právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Moderace se v případě náhrady (odčinění) nemajetkové újmy může uplatnit jen velmi omezeně.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 01. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019)



Výpověď z nájmu, Pacht /pachtýř, propachtovatel) (o. z.), Nájem pozemku, § 3074 odst. 1 o. z., § 2202 o. z., § 2332 o. z., § 2302 o. z., § 2312 o. z.

Smlouva o nájmu uzavřená do 31. 12. 2013, která by byla podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pachtovní smlouvou, se podle § 3074 odst. 1 o. z. řídí i po 1. 1. 2014 právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013.

Je-li za úplatu přenechána věc nejen k dočasnému užívání, ale i požívání, jde o pacht, je - li věc přenechána jen k užívání, jde o nájem; základním rozlišovacím kritériem je hospodářská funkce smlouvy.

Smlouva o nájmu pozemku, která byla uzavřena do 31. 12. 2013 za účelem provozování veřejného parkoviště v rámci podnikatelské činnosti nájemce, se po 1. 1. 2014 posuzuje jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019)



Společenství vlastníků jednotek, Veřejný rejstřík (zápis & výmaz) (o. z.), § 98 předpisu č. 304/2013 Sb., § 101 odst. 1 předpisu č. 304/2013 Sb., § 86 písm. e) předpisu č. 304/2013 Sb., § 90 odst. 1 předpisu č. 304/2013 Sb., § 258 o. z., § 259 o. z., § 1221 o. z.

Platnost rozhodnutí výboru jakožto statutárního orgánu společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta druhá o. z.), popř. dalších (stanovami zřízených) orgánů společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta třetí o. z.), lze posuzovat toliko v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, podaném vlastníkem jednotky, popř. (výjimečně) jinou osobou mající na požadovaném určení zájem hodný právní ochrany, v souladu s § 258 a násl. o. z.

Oprávněná osoba se může domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků (postupem podle § 1221 a § 258 až 260 o. z.) pouze v případech, kdy je pro to důležitý důvod.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 03. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018)



Smír, Narovnání, Zánik závazku, Změna závazku, Osvobození od placení zbytku dluhů, Zastavení exekuce, § 585 obč. zák., § 414 odst. 2 IZ., § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 516 obč. zák., § 416 odst. 1 IZ.

Má-li účastníky sporu uzavřený smír (jen) povahu dohody o částečném vzdání se nároku věřitelem a částečném uznání dluhu dlužníkem, pak pohledávka vzešlá z takového smíru není vyloučena z účinků osvobození od placení zbytku dluhů přiznaného dlužníku rozhodnutím insolvenčního soudu dle § 414 insolvenčního zákona jen proto, že k uzavření smíru a k jeho schválení soudem došlo až po uplynutí propadné lhůty určené věřiteli k přihlášení pohledávky, jež byla předmětem smíru, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2020, sp. zn. 29 Cdo 557/2018)



Insolvenční řízení, Uplatňování pohledávky, Odporovatelnost, Žaloba vylučovací (excindační), Vykonatelnost rozhodnutí, § 42a obč. zák., § 2 písm. g) IZ. ve znění od 01. 01. 2014 do 03. 01. 2019, § 5 písm. a) IZ., § 109 odst. 1 písm. a) IZ., § 109 odst. 1 písm. c) IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 109 odst. 4 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 140a IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 140b IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 140c IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 141a IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 165 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 173 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 175 IZ., § 225 odst. 6 IZ., § 243 IZ., § 41 odst. 2 o. s. ř.

Jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek osoby, v jejíž prospěch učinil dlužník neúčinný právní úkon dle § 42a zákona čl. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch, může věřitel, který byl úspěšný s odpůrčí žalobou, své nároky vůči takové osobě (insolvenčnímu dlužníku) uplatnit v insolvenčním řízení pouze přihláškou pohledávky. Jde o nezajištěnou pohledávku, jejíž výše odpovídá peněžité náhradě za majetek ušlý z majetku (obligačního) dlužníka.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sen. zn. 29 ICdo 171/2017)



Postoupení pohledávky, Odporovatelnost, Insolvenční řízení, § 585 obč. zák., § 559 obč. zák., § 236 odst. 2 IZ., § 237 odst. 1 IZ., § 239 odst. 4 IZ.

Je-li majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty dlužníka, postoupená pohledávka, která před právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhověl odpůrčí žalobě, zanikla dohodou o narovnání uzavřenou mezi dlužníkovým dlužníkem a postupníkem, nebo tím, že ji dlužníkův dlužník splnil (uhradil) postupníku, je osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo osoba, která z něho měla prospěch, povinna poskytnout za takovou pohledávku do majetkové podstaty rovnocennou náhradu (§ 236 odst. 2 insolvenčního zákona). Rovnocennou náhradou za postoupenou pohledávku přitom není nominální výše této pohledávky, nýbrž její obvyklá (tržní) hodnota v době účinnosti postoupení.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sen. zn. 29 ICdo 24/2018)



Odklad právní moci, Odklad vykonatelnosti, Odporovatelnost, § 243 o. s. ř., § 235 odst. 2 IZ., § 239 odst. 1 IZ.

Podle ustanovení § 243 písm. b/ o. s. ř. nebrání odložení právní moci výroku, jímž insolvenční soud na základě odpůrčí žaloby podané insolvenčním správcem určil, že označené právní jednání dlužníka je neúčinné, skutečnost, že neúčinnost právního jednání byla vyslovena ve prospěch věřitelů (insolvenčního) dlužníka, kteří nejsou účastníky sporu. Závažnost újmy, která ve smyslu ustanovení § 243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 02. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020)



Narovnání, § 1903 odst. 1 o. z., § 1904 o. z.

Vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností není nezbytnou náležitosti dohody o narovnání (§ 1903 o. z.); jeho absence proto sama o sobě nezakládá neurčitost či neplatnost dohody o narovnání. Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními; podstatné je proto, zda se práva a povinnosti jevily jako sporné stranám závazku. Skutečnost, že se takto nejeví třetí osobě či soudu, je bez právního významu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1720/2019)